čtvrtek 11. října 2018

Prospěla s vyznamenáním

11.10.2018

Vidím se jak ve čtrnácti v létě
rituálně pohřbívám svobodu
s první zapálenou cigaretou
s první otevřenou lahví
ztratila jsem klíče, peněženky a sebe
nenávidím cigarety
miluju velký slova
miluju tebe
miluju kytky a když má nebe barvu cukrový vaty
ale cigarety miluju nejvíc
a všechny kytky mi v pokoji umřely

oslavuju volnost, oslavuju svobodu
rituálně pohřbívám možnost volby
s každou další vykouřenou cigaretou
s každou další vypitou lahví
ztratila jsem cestou z pohřbu černý boty
v neděli ráno
v botanický zahradě
nebe mělo barvu cigaretovýho kouře
a na světě mi bylo hnusně
jenom kvůli/díky mně
včera polykala prášky
teď polyká slzy
kouká se po kytkách na hrob
bosá, slepá, mimo mě

v pekle nemaj žádný nebe, nerostou tam kytky
chci se vrátit, zkusím všechno
všechno co mě otráví
formaldehyd, arsen, toluen a nikotin
zkurvenej smrad a moje plíce
zahradníci, návštěvníci
proč brečí?
a kde má boty?
hezky smutný modrý oči

Korejská lidově demokratická republika
kůže z umělý hmoty, reálná replika
cejtim se tak živá, volná
opilá a na drogách

Tečka za souvětím

19.10.2019 „Pervitin, marjánku?“ Ostravský nádraží, sobotní ráno, sobotní poledne. Sotva jsem stihla zapálit bílou davidoffku, už se k...